Brambory, ovoce a zelenina - to jsou plodiny, které se u nás pěstují v tak malém rozsahu, že je třeba dovážet 30 - 60 % z celkového objemu, který za rok sníme. Naopak hovězí maso, mléko a obiloviny včetně cukru můžeme komzumovat (pokud by tedy produkce vytvořená u nás skutečně končila na našich stolech) plně z vlastní produkce a ještě přebytky vyvážet do okolí. Má být potravinová soběstačnost/potravinová bezpečnost jedním z cílů našeho státu? Ano, ale opatrně s provedením samotné realizace - soběstačnost není a nebyla zadarmo.
Co nejvíce soběstačnosti - ano
S rostoucí světovou populací a možnými nečekanými ekonomickými a hospodářskými událostmi (bankroty států, hyperinflace, válečné konflitky apod.) totiž může být potravinová soběstačnost ještě více důležitá než soběstačnost energetická. Tu energetickou si na 100 % zajistit neumíme, i když za alespoň částečně pozitivní lze považovat to, že elektrickou energii (výrobek) jsme díky přebytkům schopni posílat do zahraničí. Problém je však u ropy a zemní plynu (suroviny) - tyto v ČR prostě nemáme a proto nás vždy s ohledem na vlastní stabilitu musejí zajímat i různá geopolitická zemětřesení za hranicemi. V soběstačnosti potravinové tu ale cesty k významným zlepšením určitě existují. Cíl vlády zvýšit potravinovou soběstačnost hodnotím kladně, ač mám obavy z reálného provedení.
Zemědělství je ovlivňováno (a nutno dodat že i významně bylo ovlivňováno) dotacemi. U nich by mělo platit pravidlo "za více práce, více dotací". Pak můžeme považovat využití dotací za "více efektivní". Dnes bohužel platí systém, ve kterém jedny z největších dotací pobírají zemědělci udržující trvale travní porosty. To za "vhodné řešení soběstačnosti" nepokládám.
Pěstování řepky
Trnem v oku mi zůstávají především dotace na pěstování řepky, která už je po pšenici druhou nejčastěji setou plodinou. Žlutá pole zaplavila ČR, protože pěstování řepky je prostě nyní jednou z nejziskovějších plodin. To především díky tomu, že stát velkoryse podporuje biopaliva a do nafty se musí povinně přimíchávat 2 % z objemu v podobě oleje z řepky. To naftu současně zdražuje a můžeme polemizovat i o možném ničení motorů aut. Takže u této "podpory české produkce" máme na jedné straně výdaje státu na dotace (financováno z námi zaplacených daní) a na straně druhé opět naše výdaje a to na drahou naftu, z které znovu odvedeme nemalé daně a možná nám i díky ní dříve odejde dopravní prostředek. Místo podpory řepky by si proto podporu zasloužili zcela jiné plodiny a bylo by to určitě více ku prospěchu soběstačnosti a potravinové bezpečnosti.
Poptávka po domácí produkci
Druhým bodem jak zlepšit pozici české produkce vedle lepšího systému udělování dotací, je vyhledávání českých produktů v obchodech samotnými spotřebiteli. Je třeba vzít na vědomí, že poptávku po polských jablkách, španělských okurkách apod. určujeme právě svou poptávkou po nich. V tomto bodě začínám mít dobrý pocit z daného trendu. Lidé už českou produkci začínají více vyhledávat. Ona totiž prostě chutná lépe (ta nemusí dozrávat až v kamionech na dlouhé cestě z jihu). Do košíků tedy více naší produkce = na polích více plodin a užitkových zvířat.
"Zářivá" soběstačnost před r.89
Myslet si, že před rokem 1989 byla dosahovaná soběstačnost ČR (ta tehdy byla skutečně vysoká) téměř ve všech sledovaných položkách úplně zadarmo (a že tak to bylo správné), by bylo lehkomyslné. Stát, pokud vím (nejsem přímo pamětník), v praxi dotoval ceny potravin, aby byly na pultech relativně levné, protože ty vzhledem k tomu že neexistovala zahraniční konkurence, by naopak bez dotací byly relativně dosti drahé. Zemědělci k tomu měli i vyšší platy, než byl celostátní průměr a získávali další daňové úlevy. A na toto dotování oné "zářivé soběstačnosti před rokem 89" bylo třeba někde vybrat finance. Tím hlavním příjmem byli samozřejmě daně.
A to je třeba mít na paměti i dnes, když voláme po soběstačnosti, ke které se ale také klaním - jen nás nesmí stát moc.
Budoucnost - Nákupní košíky plné české produkce a na polích opět brambory
Je-li tedy jedním z cílů aktuální vlády potravinová soběstačnost (za čímž se skrývá především cíl vyždímat evropské dotace), pak místo řepky mějme na polích brambory a zeleninu. Nevím však jak moc se takový nápad bude líbit Setuze jako největšímu zpracovateli řepky v ČR a především majitelům akcií Setuzy, které jsou "na majitele".
Zítra ale jdu a koupím co nejvíce z toho co potřebuji nakoupit v české produkci, protože tak mohu začít s podporou potravinové soběstačnosti ČR sám u sebe nezávisle na vládnoucích představitelých a jejich případných zájmech.
